Areál

Naši expozici jsme záměrně vybudovali na místech, kde v minulosti bývaly mokřady a rybníky, jsou zde prameny podzemní vody. Archeologické nálezy dokládají zdejší tradici rybníkářství.

V přízemí hlavní budovy projdete přes kasu do vstupní místnosti, kde vás uvítá pětimetrová maketa vyzy velké. Děti si mohou vyzkoušet různé doplňovačky, kvízy či výtvarné aktivity tematicky směřované k obměnám přírody kolem vody v průběhu celého roku. Naleznete zde i malou výstavku exponátů vodních ptáků a savců.

Ve dvou podzemních patrech nahlédnete do světa pod vodní hladinou.

Sladkovodní expozice

Přední část vodní plochy slouží jako expoziční jezero s jeho přirozeným fungováním a vztahy, včetně drobných vodních organizmů. Jeho hloubka je 6,5 metru a celkový objem 850 m3. Žijí zde druhy ryb typické pro náš region, a to jak současné, tak historicky původní. Můžete se u nás také osvěžit v přírodním koupališti s brouzdalištěm napájeném podzemním pramenem s vysokou kvalitou vody. Vodní rostliny zde vysazené fungují jako kořenová čistička.

Tunel

Podvodní tunel ve sladké vodě v přírodě je ojedinělým experimentem v rámci celé Evropy. Nachází se v hloubce 3,5 metru pod vodní hladinou, má délku 8 metrů a šíři 2 metry. Po levé straně můžete vidět ryby chladných vod, horských potoků a řek – jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje. Pravá strana patří především velkým rybám. Typickým obyvatelem je kapr, kterého chováme v několika formách. Dravce reprezentují štiky, candáti nebo sumci. Raritou naší expozice jsou jeseteři – tažné ryby, které dříve migrovaly z Černého moře až do řeky Moravy. Mezi jeseterem ruským, malým či hvězdnatým se vyjímá vyza velká – největší sladkovodní ryba světa. U nás uvidíte několik vyz délky téměř 2 metry.

PRATUŘÍ STEZKA

Areál pokračuje relaxační dřevěnou lávkou nad výběhem praturů.

Pratuři, původem ze středočeských Milovic, se kdysi vyskytovali na většině území Evropy, s výjimkou Irska a severní Skandinávie, v severní Africe a Asii, tedy od Atlantiku po Pacifik. Na území České republiky byl pratur velmi hojně rozšířen a v českých zemích byl vyhuben až ve vrcholném středověku, patrně ve 12. až 13. století.

Na Moravu se vrátili po mnoha staletích.